Mléko je spisovný výraz pro tekutinu produkovanou mléčnými žlázami savců. Mlíko je pak spíše hovorový výraz pro mléko, někdy i slangový výraz pro pivo načepované do podoby mléčné pěny.

Jak vysvětluje Ústav pro jazyk český (ÚJČ), předložka i přídavné jméno se (v názvu ulice) píšou vždy s velkým písmenem, podstatné jméno následující po předložce a přídavném jménu se většinou píše s malým písmenem. S velkým písmenem se podstatné jméno píše jen tehdy, je-li samo o sobě vlastním jménem, což je třeba případ Nového Suchdola.

Výraz jakoby - spojka, částice nebo příslovečný výraz - se používá v běžné mluvě k vyjádření dojmu, zdání nebo přirovnání. Jako by se píše tam, kdy by tvoří součást tvaru podmiňovacího způsobu.

Hořčice je dochucovací pasta vyrobená z mletých hořčičných semínek, vody, octa, soli, cukru a koření, obvykle kurkumy, která jí dodává barvu.

Dva možné zápisy platí také u přídavných jmen a příslovcí.

Sloveso „vyvarovat se“ definuje Slovník spisovné češtiny jako „záměrně se vyhnout (něčemu nepříjemnému apod.)“. Pojí se vždy pojí s 2. pádem, tj. vyvarovat se něčeho, nikoli vyvarovat se nečemu.

Obě varianty jsou korektní a mají stejný význam.

Obě varianty jsou korektní a mají stejný význam.

Slovník spisovné češtiny uvádí, že tvar vyvrknout patří do obecné (nespisovné) češtiny. Určitě se setkáte s oběma variantami, dbejte však na to, do jakého textu je použijete. Do formálních patří jedině vyvrtnout, do těch neformálních klidně vyvrknout.

V tom chybu zkrátka neuděláte. V jednom textu doporučujeme rozhodnout se pro jednu variantu, ať nepůsobí chaoticky.

Obě varianty jsou korektní. Původně byly gatě/katě kalhoty tvořící součást mužského lidového kroje, v současné češtině se tak označují jakékoli kalhoty.

Správný výraz je jen a pouze tchyně.

Znáte významový rozdíl? Efektně: okázale, působivě. Efektivně: účinně.

Starší výkladové slovníky (SSJČ, SSČ) považují podobu brejle za plně spisovnou. V současnosti však tato podoba uživateli jako spisovná vnímána není (viz též ASSČ). Její používání v jinak spisovných textech nedoporučujeme.

Podle ÚJČ se má správně psát Divadlo Na Zábradlí, neboť divadlo bylo pojmenováno podle tamní ulice Na Zábradlí (ačkoliv se podle dřívější kodifikace jmenovala Na zábradlí). Oproti tomu Ústav radí psát Divadlo bez zábradlí, neboť předložkové spojení neobsahuje vlastní jméno, a proto by se předložka i výraz po ní následující měly psát s malým písmenem.

Jedná-li se o adresu, náměstí je zde obecným označením a píše se tedy s malým písmenem (náměstí Republiky). Pokud názvy veřejných prostranství pojmenovávají stanici hromadné dopravy, píšou se výrazy jako ulice, náměstí, nábřeží, most atd. s velkým písmenem, konstatuje ÚJČ (zastávka Náměstí Republiky).

Slovo tamější je odvozeno od slova tam, nikoli od tamní (nejedná se o jeho 2. stupeň). Ve 3. a 6. pádu zájmena já se píše "mně" (pomůcka "tobě"). Slovo tajemnější je odvozeno od tajemný, proto píšeme "mně".

Pro všechny rody čísla množného se přechodník minulý tvoří příponou -vše. Přípona -vši je pro ženský a střední rod čísla jednotného, -íc, -íce jsou přípony přechodníku přítomného.

Pro vyjádření předčasnosti v budoucnosti slouží formy utvořené pomocí přípon přechodníku přítomného, ale od dokonavých sloves. Přípony jsou tedy stejné jako u nedokonavých sloves – (při)nesa (pro mužský rod č. j.), (při)nesouc (pro ženský a střední rod č. j.), (při)nesouce (pro všechny rody čísla množného).

V obou případech se jedná o shodu přísudku s několikanásobným podmětem, jenž ve větě předchází přísudku. Co o těchto případech říká Ústav pro jazyk český? „Jestliže je složkou několikanásobného podmětu alespoň jedno podstatné jméno rodu mužského životného, ať v čísle množném, či jednotném, v přísudku je nutné užít měkké -i.“ Proto sestry a bratr četli. Dále pak: „V případě, že podmět tvoří jména rodu středního a alespoň jedno je v čísle jednotném, v příčestí píšeme -y.“ Proto tři kůzlata a kotě se proháněly.

Jedná se o shodu několikanásobného podmětu s přísudkem, přičemž přísudek předchází podmětu. V tom případě máme podle ÚJČ dvě možnosti, čím řídit shodu – buď pravidlem o přednosti rodů (rod mužský životný před ostatními, rod mužský neživotný a rod ženský před rodem středním), nebo podle první – přísudku nejbližší – složky podmětu (tvar příčestí určuje nejbližší část podmětu).

V prvním případě je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní tedy nepíšeme. V druhém případě je ve významu vylučovacím, čárku proto před ní píšeme.

Podle ÚJČ mají obecně zakončení na -ný přídavná jména s významem hodnotícím (zábavný, nemravný). Ve druhém případě jde o přídavné jméno vyjadřující obecně pojatý vztah k podstatnému jménu (pořadu, jenž má produkovat zábavu, se říká zábavní pořad, ať už je ve skutečnosti zábavný nebo ne). Čelní kost je „kost čela“, zatímco čelný je někdo, kdo stojí v čele.

Dvě -n se podle ÚJČ píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na -n-, -ň- (vina – vinný; výjimkou je slovo vinen, kde se vkládá -e- kvůli výslovnosti). Jedno "n" se píše u přídavných jmen odvozených příponou -í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na "n" (slon - sloní).

Zájmeno vaše má v 2., 3., 6. a 7. pádě tvar vaší, ve 4. pádě tvar vaši. Zájmeno ona má ve všech pádech tvar jí či ní, výjimkou je 4. pád (ji, ni).

Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z podmiňovacího tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podmiňovací tvary slovesa být jsou u podmiňovacího způsobu přítomného i minulého bych, bys, by, bychom, byste, by.

Jako by se podle ÚJČ píše odděleně, když ve větě funguje jako součást slovesného tvaru podmiňovacího způsobu („jako kdyby“). Jakoby splývá v jedno slovo, jestliže není použito jako součást slovesného tvaru. V tom případě ho jde použít i u jiných větných členů než u přísudku.

Jak konstatuje ÚJČ, spřežky typu v celku × vcelku se svým významem liší (v celém kuse, nedělené x celkem), píší se proto různě. Naopak některé spřežky mají stejný význam jako dvouslovné výrazy (na příklad - na příklad, na boso - naboso...) Spřažená přídavná jména vzniklá spojením příslovce a podstatného jména slovesného se dělí na dvě skupiny, tu druhou lze psát zvlášť jen při obráceném slovosledu (tedy hodný politování, ale politováníhodný, stejně tak schopný práce, ale práceschopný).