Každý z nás si asi vybaví scénu z filmu Dívka na koštěti, kde nejen mladá čarodějka Saxana shání babské ucho, aby tak mohla zůstat ve světě lidí. A víte, z čeho onen slavný odvar byl? Správně, z trvalky šalvěje přeslenité (Salvia verticillata). Rod Salvia má mnoho druhů, mezi další známé patří hlavně šalvěj lékařská nebo šalvěj hajní. Šalvěj přeslenitá kvete bílým nebo modrým květem, dle kultivaru, během června až července a dorůstá výšky kolem 50 cm. Je to významná, medonosná bylina, která láká včely, motýly a čmeláky a miluje sluníčko.

Blín černý je rostlina prudce jedovatá, obsahuje jedovaté alkaloidy a nejjedovatější jsou kořeny. Od nepaměti se používal v magii k navození transu, používal se také k věštění nebo jako anestetikum.

Bláznivá třešeň, čertův blázníček, lilek pošetilý nebo vlčí jahoda, rulík zlomocný roste na pasekách, okrajích lesů a od června do srpna vykvétá trubkovitými, hnědofialovými květy se žlutošedým mramorováním. Po odkvětu se hvězdicovitém kalichu tvoří plod – bobule, která je černofialová a bohužel se podobá borůvce. Především této snadno zaměnitelné podobě jsou v ohrožení především malé děti, kterým ke smrtelné otravě stačí pouhé tři bobule, dospělému člověku asi 10 bobulí.

Kdo by naši běžnou bylinu smetanku lékařskou neboli pampelišku, pro některé nepříjemný plevel, neznal. Jedlá je celá rostlina, květy i listy se využívají do salátů nebo jako ozdoba, nicméně pro lékařské účely je důležitý hlavně její kořen. Ten se již po staletí používá k léčbě ledvinových, jaterních nebo žaludečních problémů.

Jehlice trnitá se jako bylina s výškou kolem půl metru, používá k léčbě močového ústrojí a revmatismu. Jedná se o polokeř a své druhové jméno získala díky svým dlouhým ostnům na větvích. Má zajímavé, růžové květy.

Pryskyřník prudký je jedovatá bylina a jedná se o nejběžnější druh pryskyřníku, který u nás roste. Má žluté květy, které se objevují od května do srpna a celá rostlina je jedovatá, člověku způsobuje puchýře. Jed je nebezpečný pro dobytek a králíky, takže pozor na něj.

Šťavel kvete od dubna do května nafialovělými květy, které se rozevírají mezi devátou a desátou hodinou ranní a zavírají mezi šestou a sedmou hodinou večerní, případně před deštěm. Listy obsahují kyselinu šťavelovou, která jim dodává charakteristickou chuť. Pozor ale, ve větším množství jsou mírně jedovaté, protože kyselina šťavelová ohrožuje ledviny.

Celík zlatobýl je vytrvalá rostlina, která přispívá k normální funkci močové soustavy. Působí jako antioxidant, což znamená, že pomáhá chránit buňky před oxidativním stresem. Napomáhá přirozené obranyschopnosti a odolnosti organizmu.

Kozlík lékařský je léčivá rostlina známá již od středověku a již od pradávna se nejrůznějším způsobem upravuje a užívá. Kozlík lékařský má také podobné účinky na kočky jako šanta kočičí, tato rostlina je silně přitahuje svou vůní a je běžné vidět kočky, které se kolem kozlíku lékařského pohybují nebo na ní leží.

Sporýš lékařský byl v keltské kultuře považován za jednu z nejdůležitějších bylin s léčivou a magickou mocí. Předepisoval se k posílení nervové soustavy, proti nespavosti a nervozitě, při zhoršené funkci jater a sleziny, při chudokrevnosti, k vyvolání menstruace, při klimakterických potížích, na podporu tvorby mléka při kojení, při různých poraněních i jako ústní voda.